Přeskočit na obsah

Příjem žádostí do čtvrté výzvy byl ukončen!

Podrobnosti

Česko má ve start‑upech na víc…

19.01. 2024
line-arrow Česko má ve start‑upech na víc…

Nechceme dělat věci, které si trh obstará sám. Smyslem je podporovat podnikání a posouvat Česko do vyšších vrstev světové ekonomiky, říká Ivo Denemark, ředitel divize start‑upů a venture investic v CzechInvestu.

Článek byl převzat z webu Hospodářských novin.

Státní agentura má k inovativní části ekonomiky nejblíže a směruje do ní více než miliardu korun. Aktuálně nabízí 215 milionů korun na „zahraniční akceleraci“, tedy podporu expanze start‑upů na zahraniční trhy. A v programu nazvaném Technologická inkubace je celkem 650 milionů, což z něj dělá největší program v historii CzechInvestu.

To už je hodně peněz. Na co půjdou?

Jsou to peníze ze státního rozpočtu, kapitoly na podporu vědy a výzkumu. Výhoda tohoto zdroje je, že na rozdíl od evropských fondů z něj můžeme podpořit i zakladatele z Prahy. Z hlavního města je 50 až 60 procent start‑upů přijatých do tohoto programu. České startupové prostředí má nešvar – není zde, oproti jiným státům EU, dostatečné množství ambiciózních spin‑offů, které by aplikovaly a rozvíjely technologická řešení z výzkumu. A ani dostatečné množství takzvaných andělských investorů, kteří by se v počáteční fázi na takové projekty zaměřili a podpořili je. Zejména v technologicky náročných sektorech, tedy takzvaném deep techu.

Například?

Jde o vesmírný a obranný průmysl, kde spolupracujeme s ministerstvem obrany, NATO i Evropskou vesmírnou agenturou, dále tam je mobilita, pokročilé materiály, umělá inteligence, ekologie nebo cirkulární ekonomika.

Kolika start‑upů se program týká?

Ve finále v něm budeme mít minimálně 250 technologických start‑upů, teď jich máme už 90 vybraných. Z těch nejznámějších můžu jmenovat třeba Filuta AI (investoval do něj například fond SPM miliardářů Pavlíčka a Španěla – pozn. red.) nebo Dronetag. Máme tam i start‑up na 3D tisk betonu. Většina firem, které se do programu hlásí, jsou ale teprve vycházející, tedy nezainvestované hvězdy.

“Start‑upy, které jsme historicky podpořili, na naši jednu vloženou korunu přilákají dalších 14 korun soukromých investic”

Ivo Denemark

Ivo Denemark

Ředitel divize startupů a venture investic, agentura CzechInvest

Proč by měl být stát aktivní hráč ve startupovém prostředí?

Když se podíváme do států, s kterými se chceme srovnávat – například Estonsko, Izrael, ale já bych k nim přidal i Francii nebo Portugalsko –, tak vidíme, že mají státní ekosystémové hráče. Jsou klíčoví zejména v hůře přístupných oborech, jako je právě vesmírný a obranný průmysl, ale i v dalších regulovaných odvětvích, jako je zdravotnictví nebo biotechnologie. Je to v zájmu státu, aby se rozvíjel a byl konkurenceschopný.

Ptám se na to proto, že se ze startupové branže ozývají hlasy, že se do toho stát vůbec nemusí montovat, protože know‑how, kontakty i kapitál máme.

My tady nejsme od toho, abychom se starali o ta nejlepší červená jablka ze sklizně, o ta se určitě trh postará sám. Stejně tak tady nejsme proto, abychom se starali o červivá jablka. My jsme tady pro ta zelená, ještě nedozrálá – ještě nejsou připravená na utrhnutí. Naším cílem není nikomu konkurovat, ale aby byl lépe využit potenciál, který máme. Aby více lidí podnikalo a více jich uspělo – a dostalo třeba investici z komerční sféry.

Jak se to měří?

Máme změřeno, že start‑upy, které jsme historicky podpořili, na naši jednu vloženou korunu přilákají dalších 14 korun soukromých investic. Peníze se tak do ekonomiky vracejí. Popravdě ale také do určité míry sdílím postoj, že stát by se měl montovat jen tam, kde mu to přísluší. Zároveň ale vidíme, že máme jako Česko na víc – je tu jen polovina start‑upů, než má stejně velké Portugalsko, které má nižší HDP na hlavu. Jde o to, aby se nastartoval efekt sněhové koule, aby vznikla vrstva lidí, kteří zbohatli na start‑upech a dále vkládají prostředky do ekosystému, k tomu je naše intervence potřebná.

Takoví lidé už tady dávno jsou: Václav Muchna, Eduard Kučera, Tomáš Čupr…

Ale potenciál, zejména v deep techu, je ještě mnohem větší. Mimochodem to slyšíme i z venture kapitálového světa.

Já z něj zase slýchávám, že po státu nejvíc chtějí digitalizaci, otevřenost dat, investiční podmínky, lepší zaměstnanecké akcie, ulehčení byrokratické zátěže…

Rozumím, my v CzechInvestu ale neděláme legislativu. Není to buď, anebo. Když se podíváme na deklaraci Startup Nations Standards, kterou jsme podepsali za portugalského předsednictví, tak nám k naplnění ještě dost věcí chybí. Stát k nim směřuje, ale trvá to.

Z průzkumu OECD vyplývá, že v Česku je v rámci EU mezi mladými lidmi po škole jedna z nejnižších chutí začít podnikat. Co se s tím dá dělat?

V naší strategii 2019+ říkáme, že chuť rok od roku měřitelně klesá, je to vidět třeba i na podnikatelských oborech VŠE. Vnímáme to jako velký problém a vidíme, že země, kde se startupový ekosystém podařilo nastartovat, mají i větší chuť. Češi mají vysokou technologickou znalost – vědí, jak něco vyrobit, ale už se moc nezamýšlejí nad tím, jaký problém svým produktem řeší. V tom jsme podobní Němcům. Proto vždy říkám, že nejlepší firma má český vývojový tým a nizozemského business developera, ti se na světových trzích umějí pohybovat už po staletí. Nechci být laciný kritik českého školství, ale mám pocit, že žáky vychovává spíš k tomu, být dobrým a výkonným zaměstnancem. Chybí nám disruptivní myšlení. Je tu jen malá skupina lidí, která tu dovednost od myšlenky po prodej ovládá.

Tam přitom vzniká přidaná hodnota.

Přesně. Je potřeba změnit nastavení mysli: podnikání by mělo být znovu sexy – podnikatel není zločinec. Měli bychom se víc bavit o tom, že podnikatelé vytvářejí přidanou hodnotu, zaměstnávají lidi a posouvají ekonomiku dál. Měla by tu zesílit podpora podnikavosti, o což se v rámci sítě regionálních inovačních center snažíme. Identifikovali jsme problém v propojení mezi start‑upy a drobnými investory.

Mám na mysli lidi, kteří zbohatli v jiných oborech a místo třetí chaty ve Špindlu chtějí nadějnému českému podnikateli pomoct prorazit se zajímavou technologií ve světě. Ale moc se v celém prostředí logicky nevyznají. Ani start‑upy nevědí, jak s takovými investory mluvit, co od nich čekat. My jsme ve spolupráci s právními i venture kapitálovými partnery, například Havel & Partners a DEPO Ventures, vytvořili projekt nazvaný Investiční akademie. Vysvětlujeme, jak celý ekosystém funguje, včetně uzavíraných investic.

Pak je tu výzva CzechInvestu a ministerstva průmyslu, kde je 150 milionů korun na startupové poradenství, konzultace, hledání investorů nebo ověřování obchodních plánů, a lidé z oboru mají obavy, že u toho budou nepříliš kvalitní mentoři a hrozí malé domů, tedy odklon státních peněz…

Zaprvé je třeba říct, že inovační centra, která jsou hlavním nástrojem podpory podnikavosti, CzechInvest neprovozuje. Naopak jsme dělali hodnocení jejich kvality, protože je historicky v České republice více než 300 subjektů, které čerpaly nějakou dotaci na podporu podnikavosti. Nejsme jediní, kdo problém rozpoznání kvality řeší. Nedávno jsem se o tom bavil například s kolegou z Alžírska.

S Alžírskem bychom se asi neměli úplně srovnávat, ne?

Já bych rád. Jejich legislativu a podporu start‑upů závidím, opravdu. Byl jsem stejně skeptický jako vy, ale udělalo to na mě velký dojem. Co se týče Afriky, má jako kontinent mnoho problémů, ale i velký potenciál udělat skok dopředu.

Takže jsme za Alžírskem?

Legislativně částečně ano. Nemusíme se ale inspirovat tak daleko, to platí i o Itálii nebo Francii.

Počkejte. Těm bychom také měli závidět, nebo i oni jsou za Alžírskem?

Obojí.

To zní dost pesimisticky.

Neříkám, že bychom si měli brát příklad ve všem, protože v ne úplně demokratických podmínkách se vám některé legislativní úpravy prostě dělají snáze. Chci tím ale říct, že i země, kde by to člověk nečekal, vidí ve start‑upech velkou příležitost a podporují je.

Ještě abych dokončil odpověď na předchozí otázku – peníze na tuto podporu by z našeho pohledu měly mířit do osvědčených institucí, jako je například Jihomoravské inovační centrum, kterým prošly třeba Y Soft nebo Kiwi.com. V našem měření je těch kvalitních center do dvaceti a tam vidíme největší smysl pokračovat v jejich rozvoji. Tam by nekvalita neměla hrozit, protože dlouhodobě vykazují dobrou práci.

A odklon peněz?

To samozřejmě hrozí v každém dotačním programu, ale naše premisa je, že když peníze nasměrujete do kvalitních inkubačních a inovačních center, tak se nestane to, co se v minulosti občas přihodilo u jiných programů. Není to žádné kobercové bombardování, spíš tomahavk, přímé zaměření.

Foto: HN – Lukáš Bíba

Autor: Michael Mareš

Podobné aktuality